Láhev, která připomene se napít
13. dubna 2015 v 21:20 | S láskou, Anna
|
Design
Vybavuje se Vám takový ten červený praporek, co mají americké dopisní schránky? Když něco pošťák doručil, praporek sklopil na znamení majiteli. V jedné reklamní agentuře tento symbol přenesli na úzávěry od lahví. Naliješ vodu, zašroubuješ a časovač vystřelí praporek (chcete-li vlaječku), která jasně říká " Je čas se znovu napít." Na to, jak láhev vypadá, se můžete podívat níže ve videu.
Já si jako pomocníka stáhla aplikaci Water you body. Asi jsem pila víc, ale vzdala jsem to. Pracovní náplň mi nedovolila se napít hned v momentně připomenutí, pak jsem to odložila, pak zapomněla, pak vypla upozornění kvůli častému zvonění upomínky. Nebavilo mě zapisovat do telefonu, kolik skleniček vody jsem vypila, tak jsem aplikaci odinstalovala a byla jsem tam, co před tím. Myslím, že jsem to nevydržela ani 21 dní. To by měla být jakási lhůta, po které se tělo naučí danou věc zvládat automaticky.
Zdrojem jest Vittel.
2300 živých květin
13. dubna 2015 v 20:53 | S láskou, Anna
|
Umění
Zdálo se Vám někdy o tom, jak se procházíte zahradou plných rozkvetlých voňavých kytek všeho druhu?
Nemusí to být jen sen. Do 10.5. je v Tokiu výstava Floating Flower Garden. Čeká Vás stovka úchvatných závěsů
květin, které v záři reflektorů musejí být jedinečné. Více se dozvíte tady http://kuc.cz/pexkey

Jen se smějte
13. dubna 2015 v 18:21 | S láskou, Anna
|
Téma týdne
Jen se smějte, bla bla bla, to je opět téma k zamyšlení. Přemýšlím, zamýšlím se a? Google našel cca 70 tisíc odkazů. Mě nenapadá nic moc nového. Ne nic, co bychom nevěděli, takže nečekejte hluboké myšlenky, které prorazí svět...
Nebo i kdyby prorazily třeba jen jednu atmosféru světa, toho Vašeho, pak to mělo smysl.
Čemu všemu se tak můžeme na tom dnešním světě smát? Nějak až moc mi toho přijde spíše k pláči...Ale i to je jen otázka úhlu pohledu. Stejně jako, když je sklenice do poloviny naplněná vodou. Buď je poloplná nebo poloprázdná.
Předmětem k posměchu na škole nás bylo asi víc, než bychom chtěli doopravdy vědět. Smáli se nám,
protože jsme byli moc tlustí, křivonohý, s brýlemi, kvůli zajímavému příjmení (a to, že to byla někdy snad pomsta od rodičů pojmenovat dítě třeba Antonín Dvořák - promiň Tondo). Nebo jsme se někdy zastali názoru učitele, či modrooké šprtky Marušky, která měla legračně pihatý nos a všichni ji zneužívali na opisování úkolů...Dřív se třeba smáli mě, dneska se směji já jim. Přesto na ty školní léta mám vcelku dobré vzpomínky, právě proto, že jsme se hodně nasmáli. Například spolužákovi o hodinu zazvonil telefon, učitelka otočená čelem k tabuli se naštvaně ptala kdo to byl. Chlapec pohotově odvětil "asi máma". Tomu se nešlo nesmát, učitelka chtěla pochopitelně vědět, kdo si ten telefon nevypl a ne kdo volal.
Nejlepší věci jsou zadarmo. Objetí, milé slovo, smích, gesto, polibky, přátelé...Všichni známe těch x tipů, proč se smát, dokonce, proč se smát i když nám do smíchu není. Všechny ty řeči koučů jsou pravdivé, možná je ale praxe trochu vzdálená. Neznám moc lidí, kteří by byli stále a upřímně skvěle naladění. Každý má občas blbý den a je vidět, že i když se usmívá, snaží se zastínit svou pravou náladu. Na druhou stranu, ne nadarmo se říká, že úsměv toho sice moc nevyřeší, ale spolehlivě nasere tolik lidí, že stojí za to se usmívat. Přinejmenším, když nevíte co říct, úsměv je dobrý nástroj a je kolikrát velmi výmluvný.
Stejně jako Vaše holka, má smích mnoho tváří. Bývá škodolibý, falešný, ironický nebo naopak srdečný....dost o lidech vypoví. A když tak přemýšlím, čemu se poslední dobou směji nejvíc, zase mě nic nenapadá. Chce to hledat v maličkostech i velikostech:) Sem tam si přečtu nějaký vtip, pustím komedii nebo se podívám na legrační video, pobavím se s přáteli nebo se nechám rozesmát psem, který mě nezapomíná překvapovat.

Ať už se setkáte s jakýmkoliv druhem humoru, nikdy nesmíte zapomínat na vlastní hodnotu a musíte hledat věci, kterým se od srdce zasmějete. Když člověk zamaká na sebedůvěře, nerozhází Vás žádný posměch. A pak si můžete říct s úsměvem "ty mi taky můžeš políbit..." a to je pak ten pocit k nezaplacení. Takže recept na lepší život? Jen se smějte!
P.S. Jaký je opozit slova maličkost?
v Berouně si uTRHni hrnek
10. dubna 2015 v 20:33 | S láskou, Anna
|
Kam vyrazit?
Nechci znevýhodnoňovat všechny, co bydlí dál než je na pohodlný dojezd za jednodenní akcí. Musím Vám tedy říct o dalším místě, kam můžete vyrazit. Hodí se to především, pokud sháníte nádobí do kuchyně.
S přicházejícím jarem se mnou šijou všichni čerti a už se nemůžu dočkat až budu zase trajdat
po Berounském náměstí a krmit kachny u vody( to k tomu nějak tak neodmyslitelně patří).
Parkrát do roka náměstí v Berouně zaplaví stánkaři a nikdy nesmí chybět holandani s výbornými teplými karamelovými sušenkami. Bývají stylově oblečení a na všechny strany vesele pokřikují. Nejradši mám ale jejich dobrou náladu, kterou obdarovávají všechny návštěvníky.
Hrnčíři a řemeslníci mají jako jarní téma Ruční výrobu hudebních nástrojů. Uvidíme kolik tam bude flétniček a houslí.:)
Pokud jste zdatní "plechaři", shánějí výrobce hudebních nástrojů( z plechu).
Parkovat můžete kdekoliv v okolí, ale doporučuji vyjet brzo, abyste nemuseli dlouho kroužit.
Bus staví kousek od náměstí. No a svačinu s sebou si dělat nemusíte, u stánku seženete i to. Já miluji jejich pečivo se zelím nebo se dorazím tradičním trdelníkem. Doprovodný program je samozřejmostí, přesto mám prosbu, abyste
nechali mazlíčky doma. Většina psů není tak skvěle socializovaných, aby zvádli nápor tolika lidí a jejich stresované pohledy mě strašili ještě ve spánku. Ná závěr mám ještě tip pro zahrádkáře - na začátku mívají paradní velké květináče.

Pověs(z) mi to I.díl - věšáky
10. dubna 2015 v 0:32 | S láskou, Anna
|
Kreativita
Zbavila bych se jídelního stolu. Málokdy ho používáme k jeho účelu. Naopak na něj stále hromadíme věci,
ale ještě nejsem takový blázen, abych ho kvůli nechcesemiuklízení vyhodila.
Napadlo mě jiné řešení. Starou hranatou židli uříznu a připevním ji ke zdi tak, aby působila jako věšák. Alespoň tak zabiji mouchu dvěma ranami. Když je někdo nepořádný, nepomůže sebelepší vychytávka. Stará židle ve zdi odprostěna od hadrů by vypadala dobře. Jestli si to představujete stejně jako já, tak také vidíte haldu oblečení, někde hluboko pod ní pěkná židle a to už vůbec nevypadá dobře. Jediné, co může být asi trochu okouzlující je, že pokud je židle upevněná výš nad zemí, vypadá kupa svršků i spodků jako levitující. I když neznám matku, která by měla pochopení pro takový druh krásy.

Osud této židle, mnou vyfocené a opečované, byl naplněn...
Byla darována a oko mé modravé již nikdy nespatří...
Byla darována a oko mé modravé již nikdy nespatří...
Proč bychom měli kupovat věšák, když si ho můžeme vyrobit z toho, co dá dům?
Z čeho všeho se dá vyrobit věšák? A nemusí být je na oblečení. Než začnete, ale číst dál, chci Vám jen říct, že podrobné návody uvádět nebudu. Myslím, že toho je plný internet. Mé blogování o takovýchto věcech by mělo být o té inspiraci či nápadu...
1) Paletový věšák
Potřebujete: místo kam to dáte, podle toho kus obroušené palety, pár háčků, pár šroubů, hmoždinky dle zdi, barvu, lak, štětec, metr, obyč. tužku, vrtačku a nakonec fantazii.
Postup: Určitě je lepší paletu obrousit, aby se nezatrhávaly oděvy, či to, co na tom bude viset.
Můžete paletu natřít jakoukoliv barvu na dřevo. Patinu vytvoříte pomocí kousku houbičky na nádobí - nanést malé množství barvy a tahem aplikovat na dřevo. Přelakovat bezbarvým lakem také můžete - budete za to rádi
v případě pokud se u vás dost práší, pak stačí otřít vlhkým hadrem. Pak Vás čeká vyměřit místo pro háčky, pevně je přišroubovat a celý věšák připevnit do zdi.
2) Dřevěný žebřík
Postup je stejný jako výše. Díky úhelníkovým podpěrám/držákům/nosičům bude žebřík držet naležato jako police.
Do příček můžete navrtat malé háčky a umístěné dle potřeby. Ramínko drží ale zaháknuté i bez jakéhokoliv přidržení.
Pro využití celého žebříku dejte nahoru klidně i pár krabic.
3) Minimalisticky
Kdo má rád hlavně jednoduchost, navrhuji jít do lesa a sebrat pěkný kus dřeva, větve, která bude celkem rovná. Pak nalezený materiál použijte vodorovně jako tyč na ramínka do skříně. Do stropu (i šikmého) navrtáte úchytky, zavěsíte lanka a na druhém konci připevníte vymazlenou větev. Nebo hledejte větev dlouhou od země ke stropu, vsuňte na stojáka mezi strop a podlahu a pak vám vytvořené dílo může posloužit jako držák na kabelky.
4) Věšák, držák na kolo
Věšákem se to asi úplně nazvat nedá. Ale zda-li byste chtěli mít originální držák na kolo, šáhněte po beraních řidítkách a sedlu.
5) Láhve od vína
Ve vinárně nebo i doma by se mi líbil věšák z láhví od vína. Je sice náročnější na výrobu(šikmo seříznout láhev a řádně obrousit)ale vsadím se, že se pak stane středem pozornosti každé příchozí návštěvy.
6) Příborový
Když úspěšně ohnete staré příbory jako háček, díky spojení se dřevem opět vznikne efektní věšáček. Třeba do kuchyně na náčiní nebo do chodby na klíče.
7) Stolička jako věšák
Mám malou stoličku s děrovaným sedátkem. Když si budu chtít něco pověsit, zaháknu ji na háček a na její čtyři nožky pověsím cokoliv úměrně těžkého. Brala bych to jako úsporu místa v malém bytě. A když jsme u míst, kde jim nebyla dána velikost. Dobrý věšák je ten zahákutý na dveřích, mám dva a jsem velmi spokojená.
Na závěr chci dodat dvě věci. Některé nápady pocházejí z Pinterestu. Těm co aplikace moc neříkají, se to může hodit v této formě. A za druhé mějte, prosím, na paměti, že každá zavěšená věc má svou nosnost. I když se to deset let ani nehne, neznamená to, že to jednoho nemůže spadnout, vím proč to říkám.
P.S. Vyfoťte mi, jaké věšáky máte vy:)
Dyzajn market
9. dubna 2015 v 23:33 | S láskou, Anna
|
Kam vyrazit?
Jestli jste takoví nadšenci pro hezké věci jako já, určitě znáte Dyzajn market.
Nebo-li prodejní výstavu autorské tvorby - neminou Vás šperky, dekorace, ani móda nezůstane stranou. Nejbližší letošní termín v Praze je poslední víkend v květnu a protože já letos ten v březnu prošvihla, určitě chci jít.
Loňský jarní Dyzajn market jsem absolvovala za příjemného počasí. Svým "ostrým" loktům dodatečně děkuji, protože prodírání davem nebylo výjimkou. Nicméně to mě neodradilo a prohlédla jsem si všechny výtvory.
Pobavily mne hrnky, ale už nevím od koho jsou. Jestli si vzpomente, až někde uvidíte bílé hrnky s černými kresbami jednoduchých motivů psů, ptáčků apod., napište mi. Uchvácená jsem byla z plstěných kabelek s precizními výšivkami Goshico. Skvělým recyklačním nápadem kartonů mne potěšily ekologičtí Kartoons. A výlet do Prahy jsem ukončila koupí neonového trika z bio bavlny. To jsem si odnesla od originálních KOKO.
Jo a abych nezapomněla - DM tvůrci a autoři myslí i na děti, takže je doma nenechávejte. :)
Báseň Tabletky - Jiří Oulek
9. dubna 2015 v 22:35 | S láskou, Anna
|
Umění
Má oblíbená humorná báseň, která vystihuje ledacos ze života. :)
Napsat to musí být trochu umění ne?
JIŘÍ OULEK -TABLETKY:
Žijeme ve světě Žertovné tabletky

složeném z tabletek příznačně zdaněné
tabletkou řešíme a hořké tabletky
tisíce zápletek pro smíchem raněné
Tabletky na nervy
Každý z nás tabletky
tabletky mnohokrát brzdí se smyšlenky
tabletky pro něhu o závod polyká
stažené z oběhu anebo kolika
Tabletky skutečnosti Tabletky pro vědce
tabletky luze tabletky pro hnˇupa
tabletky které si a potom zelené
nosíme na schůze tabletky od Kruppa
A každá z tabletek Erární tabletky
mozek nám nahradí pro nás i pro jiné
s příslušnou tabletkou Komenský z tabletek
vůbec nic nevadí vlídně nám pokyne
Tabletky na všechno Dějiny v tabletkách
se skvělou zárukou bereme po pěti
tabletky loupené tabletky k ochraně
v hospodě pod rukou tabletky k početí
Tabletky ve fraku Zblázněni zázračnou
tabletky s cibulí magií tabletek
tabletky po kterých brzy už necháme
začínáš od nuly v tabletkách majetek
Tabletky na dluhy¨ Tabletky přátelí
na ženskou otázku tabletky spojenci
nahaté tabletky žijeme bez obav
z reklamních obrázků o tlak a potenci
Kreslené tabletky Jedny jsou na doma
od Walta Disneye a druhé na pletky
s tou správnou tabletkou našimi hrdiny
všemu se zasmějem staly se tabletky
Hrajeme si na pravdu Tabletky medaile
na lháře na svědky záslužné plaketky
a na to na všechno všude jen tabletky
máme své tabletky tabletky tabletky…
Tabletky na štěstí Tabletky vzpěračů
na pevné postoje tabletky baletek
stereo tabletky tabletky proti všem
tabletky s Tolstojem účinkům tabletek
Tabletky na úspěch
tabletky na práci
všechny je před sebou
hrnem jak chrobáci
Pohnuté střevo básnické
9. dubna 2015 v 22:24 | S láskou, Anna
|
Portfolio
Kdysi jsem i básně psala:
Naše plány se rozutekly
Tam někam do ztracena
Dny trápení se tak vlekly
Pocitem jsem byla přinucena
Opravdu takhle jsem to nechtěla
Opravdu jsem zamilovaná byla
Proč to zas tak bolí
Bojovala jsem se svojí vůlí
Ty si tohle nazasloužíš
Prosím odpusť mi to
Mám tě moc ráda ty to víš
Tak prosím odpusť mi to
Na srdci máš jizvu další
Já si přála dát ti mnohem víc
Je mi líto nešťastné lásky naší
Ale já teď necítím vůbec nic…
________________________
Stéká slza po mé tváři,
jako kapka krve po oltáři.
Padají slzy z mojí tváře
a vpíjejí se do polštáře.
Chutnají slaně když je polykám,
a tichým zoufalstvím se zalykám.
Odplavují můj smutek, žal,
jež mi duši rozerval.
Málokdo ví, jak to bývá,
že v slzách se často krev skrývá.
Krev nezhojených ran na duši,
pláč však nikomu nesluší.
Až smutek mě přejde, zas celý svět zkrásní,
zatím mě žal však nepřechází
a úleva nepřichází,
cítíte slzy v mojí básni?
jako kapka krve po oltáři.
Padají slzy z mojí tváře
a vpíjejí se do polštáře.
Chutnají slaně když je polykám,
a tichým zoufalstvím se zalykám.
Odplavují můj smutek, žal,
jež mi duši rozerval.
Málokdo ví, jak to bývá,
že v slzách se často krev skrývá.
Krev nezhojených ran na duši,
pláč však nikomu nesluší.
Až smutek mě přejde, zas celý svět zkrásní,
zatím mě žal však nepřechází
a úleva nepřichází,
cítíte slzy v mojí básni?
Grafické pokusy
9. dubna 2015 v 22:17 | S láskou, Anna
|
Portfolio
Kdo to zná, může zavzpomínat. Kdo ne - měli byste vědět, že dřív to byl blogový hit, nebo spíš blogískový hit. Stáhli jste si černobílou šablonu a dle fantazie ji vyšperkovali k dokonalosti. S rukou na srdci se tomu dnes docela směji, ale v mladším věku i já tak zabíjela nudu. V pohledech jsem hledala nějaký hlubší smysl například, že oko je do duše okno...

